Trasa · 10 zastavení
Vinohradské vily-příběhy za fasádou
Vinohrady nejsou jen bulváry a kavárny. Na jejich jižním svahu — v síti úzkých, křivolakých uliček pod Dykovou a Hradešínskou — stojí osm vil, které vyprávějí příběh celého 20. století: od Edisonova asistenta přes zakladatele moderní české architektury, továrníka čokoládovny Orion a sochař s okultistickým sklepem až po vilu, v níž se v roce 1966 zrodil Jára Cimrman.
Každá z těchto vil je jiná. Novorenesanční stavba z devadesátých let, přepsaná geometrickou secesí z roku 1914. Kotěrův manifest racionální moderny, kde se formovala celá generace zakladatelů české architektury. Přestavba pro továrníka Orion se souhvězdím na stropě. Dům, který si projel čtyřmi historickými vrstvami — od gestapa po Svobodnou Evropu — a na fasádě nese pouze pamětní desku Cimrmanovi. Sochařský chrám, kde se v suterénu vyvolávali duchové.
Žádná z vil na trase není muzeem ani pravidelně přístupným objektem — s výjimkou Šalounova ateliéru, který je přístupný při Dnech evropského kulturního dědictví každý podzim. Trasa je tedy vycházkou exteriérů, fasád, zahradních oplocení a příběhů. To ale neznamená, že se nedívate dovnitř — díváte se dovnitř skrze příběhy.
Co vás čeká a nemine
Na úvod si povíme o historickém kontextu trasy a současném stavu:
Kde se vzaly Vinohrady?
Zlatý věk: 1895–1930
Zlom: 1938–1948
Současný stav: různorodý a neúplný
Termíny
Právě nejsou vypsané žádné veřejné termíny. Napište si o individuální prohlídku — najdeme čas, který vám sedne.
Kudy povede cesta
Trasa má 10 očíslovaných zastavení. Podrobné texty a fotografie se odemknou v online průvodci během vycházky.
Mapa trasy
Vaše průvodkyně
Ing. Vendulka Riedlová
Praha je moje celoživotní láska. Nejlépe ji poznáte tak, jak ji poznávám já — pěšky, pomalu, dům po domu, s hlavou zvednutou k fasádám. Nikdy nespěchám, nehoním se za co nejvyšším počtem navštívených objektů a míst. Zkrátka si užívám každou minutu svých toulek. Ráda vás vezmu sebou.
Jsem malířka, a tak vidím Prahu trochu jinak, všímám si linií fasád, rytmu oken, materiálů i toho, proč právě takhle a ne jinak. A pak si doma ráda sednu ke stolu a maluju Prahu akvarelem.
Baví mě meziválečná architektura, funkcionalismus, rondokubismus, art deco. Období, kdy si Praha zkoušela, jak vypadá moderní město.
Prahou se toulám i mimo prohlídky, fotím a hlavně zvedám hlavu — tam nahoře se skrývá to nejzajímavější.
Nebudu vám slibovat, že se mnou zažijete něco, co jinde ne. O Praze bylo napsáno tolik, že mají z čeho čerpat všichni průvodci. Přeji si hlavně, abyste si z mých procházek odnesli radost ze setkání se zajímavými příběhy domů a pár příjemných chvil, kdy zapomenete na starosti všedního dne.